Proč projektové řízení v galerii ano, proč v divadle ne

12. března 2007 v 11:39 | Martin Maryška |  Management & marketing
V článku se budu věnovat rozdílům, které se vztahují k uplatnění projektového řízení v kulturní instituci. Co do uplatnění PŘ v repertoárovém divadle, spočívají rozdíly především v odlišnosti produktu - výstavy v případě galerie a divadelní inscenace v případě repertoárového divadla. Typická "repertoárová" výstava není z pohledu projektového řízení totéž co repertoárová inscenace.
Tak, jak je v Moravské galerii (a dnes již v každém velkém muzeu umění) obvyklé, není výstava jediným výstupem výstavního projektu, ale stojí vedle dalších navazujících počinů, od rozsáhlého katalogu až po cyklus přednášek; navíc sám výstavní projekt může být zahrnut do projektu jiného. Výstavní projekty jsou již tradičně poměrně rozsáhlé a komplexní akce.

V případě repertoárové inscenace se (přes všechny možné, v naší době a zemi jen málo prováděné, multipli­kace produktu) obvykle nesetkáváme s takovým rozsahem. Divadelní inscenace však také vykazuje některé atributy projektu (je vždy jedinečná), ale rozsahem a komplexností se (stále mluvíme o repertoárové inscenaci) tradičnímu výstavnímu projektu nevyrovná. Rozdíl mezi produktem-výstavou a produktem-inscenací spočívá z hlediska projektového řízení také v pojetí životního cyklu (produktu). Chceme-li totiž mluvit o divadelním projektu, musíme mít na paměti, že jím není divadelní inscenace od uvedení na dramaturgický plán až po derniéru, avšak jen její vznik, tj. vznik produktu (uvedení produktu na trh); okamžikem premiéry je předána do užívání, "převez­mou" ji tradiční "funkční útvary", které se postarají o její "údržbu" (zařazení na hrací plán, oprašo­vací zkoušky, alternace a záskoky atd.). Výstava po instalaci takovou "péči" obvykle nevyžaduje.
I divadelní instituce se může pustit do velkých mimořádných akcí (divadelní festival, turné, mezinárodní spolupráce, divadelní dílna atp.) a organizovat je jako projekty. Nemusí to ale být systém řízení divadla, který se bude adaptovat na řízení projektu, ale naopak plánování projektu bude muset v rámci řízení kontextu zohledňovat fungování pořádajícího divadla.
Tím však uplatnění projektového řízení v divadle zdaleka nekončí, ohromný význam má pro divadlo neinstitucionalizované. Výstavní projekt vyžaduje víceméně zázemí domácího muzea, zatímco projekt divadelní může vzniknout na zelené louce, a podle ambicí, nadaní a možností pořa­datelů nabýt nejrůznějších rozměrů a podob, od experimentální studentské inscenace po mezi­národní divadelní festival.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Je možné v repertoárovém divadle realizovat repertoárovou inscenaci jako projekt?

Ano, rozhodně. 56.3% (9)
Ano, je to specifický projekt, ale projekt. 12.5% (2)
Ne, inscenace, jak se realizuje v rep. divadlech, nemá charakter projektu. 12.5% (2)
Nedokážu posoudit. 0% (0)
Otázka je nesmyslná. 18.8% (3)

Komentáře

1 doc. Mgr. Jan Kolegar doc. Mgr. Jan Kolegar | E-mail | 13. března 2007 v 11:04 | Reagovat

Každá premiéra i v repertoárovém divadle je projekt. A byla i v době, kdy tvůrci — členové tvůrčího týmu — byli v úvazku divadla. Projektové řízení bylo skryto ve způsobu řízení, tradičním v tom kterém divadle.

Více se přiblížila práce na inscenaci projektu v současnosti, kdy nejsou tvůrci v úvazku divadla a kdy jsou sezváni, nebo se nabízejí k vytvoření projektu, z okolního prostředí divadla.

Nejde také pouze o tvůrce inscenace (tvůrčí tým: režisér, dramaturg, scénograf, manažer atd. podle divadelního žánru), ale také o samotné aktéry: herce, pěvce, zpěváky, tanečníky, či co ještě. Když dnes divadlo nemá představitele hlavní role v souboru, tak si ho najímá.

Je to jako s manažerskými funkcemi v divadle: není tam žádný manažer vzděláním, ale divadlo využívá všechny potřebné a vhodné manažerské funkce, aniž je takto vnímá.

Tedy: v repertoárovém divadle probíhá projektové řízení podle pravidel více či méně úspěšně u jednotlivých inscenací (více či méně úspěšných), aniž ho divadlo takto teoreticky vnímá. Projektové řízení je ale přizpůsobeno podmínkám, tradicím a potřebám toho kterého divadla (divadla jsou si organizačně podobná, ale v zásadě je každé organizačně unikátní).

Jsem přesvědčen, že jednoznačným projektem, kterým se řídí (měl by) zásadami projektového řízení je Projekt sezóny repertoárového divadla — tedy realizace dramaturgického plánu sezóny. Divadla bezesporu intuitivně uvažují v intencích projektového řízení, ale... pouze intuitivně.

Díky tématu diplomové práce kolegy Maryšky se mi dlouho honí hlavou tyto problémy: jak uvést projektové řízení do života divadla, aniž by ho samo divadlo nepřijímalo jako vetřelce, kterého je třeba eliminovat, zabít, zničit, a aby nebylo personifikováno v osobě nového pracovníka v řídícm aparátu.

To je, ostatně, problém všech divadel: mají tendenci hledat nové odborníky, od kterých očekávají, že je vytáhnou z uměleckých, finančních, personálních a dalších problémů, ale nechtějí přijímat kvalifikované metody, neboť se jim zdají

formální, necitlivé, nedivadelní — tedy nevyhovujícím organizmu divadla, ačkoli

s nimi sami intuitivně pracují.

Takže mne napadají některé možnosti:

1) Šéfové souboru a dramaturgové by měli být proškolení v zásadách projektového řízení, měli by se vyznat v marketingu, aby nekladli větší váhu na osobní sympatie k dramatu jak své či tvůrců (upozorňuji na termín "režisérismus" v 60.—80. létech 20. století v českém divadelnictví).

2) Šéfové a dramaturgové musí klást na stejnou úroveň umělecké, návštěvnické a ekonomické hodnoty.

3) Třetí bod vyplývá z obou předchozích bodů. Neznalí metod managementu je považují za nehodné divadla. Je to stejné, jako manažer, neznalých metod práce v divadle, neznalý historie a teorie divadla, považuje divadlo za organizaci, kterou nelze řídit. Z obou stran nastává pocit: divadlo je loď, které ač udáváme kurz, pluje sama neřízená, na pohyby kormidla nereagující. V lepším případě je divadlo vagon, jemuž jeho řídící pracovníci z neznalosti sebrali koleje, ale vagon se drkotavě řítí po pražcích dál. Pak mu sebrali kola, ale vagon se se skřípotem sune po pražcích, pak mu vzali pražce a z vagonu se stala kára, kterou tahouni divadla, aktéři, táhnou lopotně po zemi dál. Ono je to totiž tak: divadlo chce žít a tak žije za jakýchkoli podmínek. Jenže...

doc. Mgr. Jan Kolegar

2 doc. Mgr. jan Kolegar doc. Mgr. jan Kolegar | E-mail | 22. června 2007 v 9:18 | Reagovat

Ještě k současným divadlům. Moc jsem o nich přemýšlel až mně hlava bolí.

Ať jsou divadla jakákoli, musí si všechna uvědomit jednu zásadu.

Sice jsou uměleckými podniky (nebo podniky, poskytující veřejnou službu uměním) ale jsou to PODNIKY (firmy, korporace, s.r.o., v.p.s.) založené za účelem (mimo umění) zisku!!!!  Musí minimálně uživit svoje členy nebo najmuté pracovníky. Znamená to, že divadlo (vedle jiných atributů) je OBCHOD!!!!  A nezáleží na tom, v jakých číslech se jejich výsledky odehrávají ( zda v červených- deficit krytý dotací nebo černých - zisk - který podle typu organizace buď spotřebují nebo dají do kapsy (velmi řídce). OBCHOD!!! To musí mít na paměti.

Doc. Mgr. Jan Kolegar

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Spolek Kultura & Management, o. s.
Renčova 14, Brno
IČO 22669892
Bankovní spojení: 218 548 677/0300
spolek@kultura-management.cz